Páteřní cyklotrasa A2 v Praze, denně využívaná tisíci lidí, čelí dalšímu bizarnímu selhání. Nelegálně zaparkované auto zde dokáže na celý týden zkomplikovat dopravu – s minimálním postihem. Oproti tomu cyklisté jsou nuceni na desetimetrovém úseku sesedat z kola kvůli matoucímu značení. Tento kontrast ukazuje na hlubší problémy, které brání rozvoji městské cyklistiky v Praze.
Byrokracie, arogance a nekompetentnost přitom dusí způsob dopravy, který je efektivní, zdravý a ekologický. Nové video mapuje systémové selhání, které se odehrává napříč úrovněmi městské správy – od technických odborů po politické vedení.
Poradkyně primátora ve své komunikaci zaměňuje základní pojmy a nedokáže navrhnout řešení. Je to smutný důkaz toho, jak hluboko sahá neznalost i mezi těmi, kdo mají město rozvíjet.
Městská cyklistika si zaslouží bezpečné, srozumitelné a předvídatelné podmínky – ne právní a technický chaos.
1. Parkování bez pravidel
Na několik dní blokovalo auto klíčový chodník i cyklotrasu. Přesto nebylo odtaženo – podle úředníků „zůstal průchod 1,5 metru“. Policie nezasáhla, majitelka vozu reagovala arogantně. Výsledkem je pokuta maximálně 1 500 Kč – tedy nejlevnější parkovací místo v centru Prahy Výsměch všem, kdo dodržují pravidla.
2. Značky, které matou
Na desetimetrovém úseku musí cyklisté sesedat z kola. Důvodem je nejasné značení. Úřady přiznávají, že současný stav je dočasný – ale náprava v nedohlednu. Čeká se totiž na rekonstrukci křižovatky, která může přijít až za roky.
3. Neznalost a pasivita úřadů
Emailová komunikace s poradkyní primátora odhalila zásadní nepochopení základních pojmů. Například zaměnění cyklopruhu a cyklotrasy. Úřady tak nejsou schopny ani vyřešit zjevně banální problémy, natož čelit systémovým výzvám.
Otázky pro město
- Komu systém skutečně slouží?
- Proč je výhodnější porušovat zákon než ho dodržovat?
- Může občan důvěřovat městu, které selhává i v těch nejjednodušších situacích?
Nejde jen o chybné značky nebo špatně zaparkované auto. Jde o selhání celého systému: od vymáhání pravidel přes plánování a koordinaci až po základní komunikaci. Bez odvahy k odpovědnosti a nápravě se nic nezmění. A přitom by stačilo tak málo: kompetentní správa a důsledné uplatňování pravidel.
Městská cyklistika není okrajový koníček – je to každodenní způsob dopravy. Zaslouží si podmínky, které budou bezpečné, srozumitelné a respektující.
