Proč hledat inspiraci za hranicemi?
Každý, kdo se v českých městech snaží jezdit na kole, ten pocit dobře: cyklostezka (spíš smíšená stezka s chodci) náhle končí, značení zmizí a člověk se ocitá uprostřed “něčeho” bez jasného řešení. Pak přichází zbytečný stres a improvizace.
Přitom mnoho jednoduchých a funkčních řešení existuje – jen se stačí podívat do zemí, kde je cyklistická infrastruktura součástí každodenní mobility. Proto jsme požádali diváky, aby poslali své fotky ze zahraničí a společně s odborným komentářem Martina Šnobra z magazínu Městem na kole vybíráme první sadu z celkových tří. Dnes vám ukážeme moderní filozofii v plánování: infrastrukturu, která lidi na kolech aktivně vede k bezpečnému a předvídatelnému chování.
VIDEO:
1. Skutečná přednost cyklistů – jasná na první pohled
V Česku cyklista na vedlejší silnici obvykle zpomaluje a dává přednost. Jinde je to naopak: cyklostezka pokračuje červeným asfaltem přes celou křižovatku, bez přerušení a bez pochybností o tom, že má přednost člověk na kole.
Řidiči mají před přejezdem jasné dopravní značení, tzv. žraločí zuby, které jim ukládají povinnost dát přednost cyklistům.
2. Plnohodnotná objížďka při rekonstrukcích jako standard
Stavba nebo výkop? V české realitě často znamená „konec cyklostezky“ nebo pověstné „Cyklisto, sesedni z kola“. V mnoha západních městech je to ale nemyslitelné.
Příklad ze zahraničí ukazuje situaci, kdy byla během rekonstrukce postavena dočasná objízdná trasa ze zpevněných panelů. Po skončení prací se jednoduše rozebere a odveze. Ano, cyklista je plnohodnotný účastník dopravy – i během staveb.
3. Nepřímé odbočení vlevo: bezpečné řešení, ne komplikace
Odbočení vlevo přes víceproudou silnici je jedna z nejnebezpečnějších situací, do které se cyklista může dostat. Nepřímé odbočení tento manévr zcela eliminuje.
Postup je jednoduchý:
- cyklista dojede k vyčkávacímu prostoru u křižovatky
- otočí k novému směru
- počká na zelenou
- bezpečně přejede kolmo přes vozovku
Odpadá nebezpečné řazení mezi auta i odhadování rychlosti aut za zády.
4. Cykloulice (Fietsstraat): ulice, kde je auto hostem
Ulice, do kterých se nevejde oddělená cyklostezka, mají v Nizozemsku a Belgii jednoduché řešení: cykloulice.
Princip je jasný:
- cyklista má absolutní prioritu,
- auto je „host“ a musí se přizpůsobit,
- maximální rychlost je obvykle 20 km/h,
- cyklisté mohou jezdit i vedle sebe.
5. Široké ochranné cyklopruhy, které zpomalují auta
Dalším chytrým řešením jsou široké cyklopruhy po obou stranách ulice. Uprostřed vozovky tak zůstává jen úzký pás pro auta, což má silný psychologický efekt – řidič auta zpomalí a zpozorní.
6. Důraz na detail: tam, kde se tvoří kvalita
Nejlepší zahraniční příklady dokazují, že cyklistická infrastruktura stojí na detailech:
Kvalitní povrchy
Hladký asfalt pro cyklisty, hladká dlažba pro chodce.
Zpevněné krajnice
Dlaždice a vroubkované pásy zabraňují drolení asfaltu, odvádějí vodu a zároveň fungují jako vibrační upozornění, pokud cyklista zajede mimo trasu.
Zelené střechy u stojanů
Estetika, ekologická funkce i lepší mikroklima – detail, který ukazuje, že cyklistická infrastruktura se dá dělat s citem.
Závěr: Každý detail pomáhá změnit město
Zahraniční inspirace ukazuje, že kvalitní cyklistická infrastruktura není jen o nových kilometrech stezek. Je to především o systému, který cyklistu respektuje jako plnohodnotného účastníka provozu: přednost na křižovatkách, plynulé objížďky, bezpečné odbočování, kvalitní povrchy a tisíce detailů, které vytvářejí jeden kompaktní celek.
A co vaše čtvrť? Jaký prvek by pomohl právě u vás? Pokud máte konkrétní nápad, stojí za to poslat podnět na radnici – i malé změny bývají začátkem velkých posunů.
V dalších dílech našeho seriálu se podíváme na inspiraci z Paříže, Brašova, Haagu, Londýna i Tel Avivu.
Zde video se skvělou infrastrukturou v Polsku!
