Řada lidí si myslí, že Holandsko je rájem pro cyklisty díky cyklostezkám, které jsou tam odjakživa. Jenže, když tam s nimi v 70. letech začínali, situace byla horší než dnes v Praze. Lidé přecházeli přes haubny stojících aut, aby se dostali na druhou stranu ucpané silnice. Pak přišla cyklistická revoluce, která byla hodně složitá, ale změnila města navždy. Film Nizozemská CykloRevoluce [The Dutch Cycling Revolution] si nyní můžeme pustit i v češtině. Michal Skala doplnil české titulky – zapněte si je vpravo dole. Díky za jeho práci pro komunitu!
Klikněte na video
Cyklistika jako každodenní volba
Cyklistika v Nizozemsku není sport ani koníček, je to běžný způsob dopravy. Je „beztřídní“ – jezdí na kole premiér, členové vlády i královská rodina. Kolo není nouzová volba, je to přirozený dopravní prostředek.
Nizozemská čísla mluví sama za sebe. Přes 35 000 km oddělených cyklostezek, 23 milionů kol a denně jezdí na kole téměř 25 % populace. V centrech měst jako Groningen tvoří cyklisté až 60 % všech cest. Pohyb na kole je rychlý, pohodlný a nepotřebujete speciální vybavení.
Od aut k lidem
V 70. letech byla města plná aut a každý rok zahynuly tisíce lidí. V roce 1972 to bylo 3 000 obětí.
Klíčem byla iniciativa „Stop de Kindermoord“, kdy rodiče spojili síly s ekology, anarchisty a úředníky. Emocionální tlak přetavili v politickou změnu. Další impulz přišel s ropnou krizí OPEC, která ukázala, že město může fungovat bez aut.
Inspirace z Utrechtu a Groningenu
Základem je kompaktní město, kde je vše do 3–5 kilometrů.
V Groningenu zakázali tranzitním autům projíždět centrem. Řidiči museli jezdit po okruzích, zatímco centrum zůstalo otevřené pro lidi.
V Utrechtu vzniklo parkoviště pro 12 500 kol a most Dafne Schippersbrug ukazuje, jak spolupracují urbanisté, inženýři a školy, aby překonali prostorové bariéry.
Lekce z Británie
Pojďme se poučit. Pokusy o kopírování nizozemského modelu ve Velké Británii zatím občas selhávají. Projekt Mini Holland v Enfieldu ukázal, že krátkodobé politické cykly, nesouvislé cyklopruhy a polarizace brání masovému přijetí cyklistiky. Špatná implementace vede spíš k frustraci
Legislativa a bezpečnost
Transformace vyžaduje hardwarové i softwarové řešení. Stezky musí být bezpečné a atraktivní, zákony musí chránit slabší účastníky.
Malé věci mají velký dopad. Například Holandský chvat (Dutch Reach) – otevírání dveří auta vzdálenější rukou – snižuje riziko nehod. Síť cyklostezek musí být tak kvalitní, aby každý řidič i chodce viděl: „To vypadá bezpečně, to bych zvládl taky.“
Cesta pro moderní města
Úspěch vyžaduje politickou odvahu, stabilní financování a plánování. Přesun prostředků ze silnic na cyklostezky a kompaktní města přináší zdraví, bezpečnost a komunitu.
Strategická poučka je jednoduchá: „Získáte to, co postavíte.“ Stavíte dálnice? Dostanete zácpy. Stavíte infrastrukturu pro kola? Dostanete město, kde se lidé cítí bezpečně a pohodlně. Nejlepší čas začít byl v roce 1972, druhý nejlepší čas je právě teď.
Na závěr vás zveme ke sledování pořadu z Prahy 7, kde se odehrává „sametová“ cyklo-revoluce. Inspirací jsou západní města, kde lidé jezdí na kolech mnohem víc než v Praze.
